Kost a Plakánek

8.9.2018


Dnes vás vezmeme na místo nedaleko městečka Sobotky v Českém ráji na nádherný středověký hrad možná s poněkud tísnivou atmosférou, ukrytý v lesích a sevřený ve třech údolích – Prokopským, Černého potoka a Plakánkem. Jsme na hradě Kost, na jednom z nejzachovalejších původních středověkých hradů. Známá legenda praví, že hrad dostal jméno Kost, protože nebyl dobyt více než jednou, jelikož byl stejně tvrdý jako kost. Jiná legenda říká, že jméno má od čarodějnice, která při jídle na jednu stranu odhodila pecku, tam pak vyrostl hrad Pecka, a na druhou kost.

Postavil jej před rokem 1349 Beneš z Vartemberka. Jako jeden z mála našich hradů je umístěn nikoli na kopci, ale v údolí na pískovcové skále. Hrad v průběhu doby mnohokrát vystřídal majitele. Kupodivu nikdy nebyl královským hradem. V průběhu věků hrad vlastnili Házmburkové, Šelmberkové, Biberštejnové. Majitelem hradu byl v 17. století krátce i Albrecht z Valdštejna. Ten chystal i velkou přestavbu, bohužel velkolepé plány přerušila Valdštejnova vražda v Chebu. Hrad poté vlastnili Černínové, po nich Netoličtí z Mitrovic. Od roku 1872 je Kost majetkem rodiny Kinských, která jej vlastní dodnes.

Samozřejmě i dnes se blíže podíváme na záhady s hradem spojené. Ta největší se váže ke zvonu Oldřich Felixe Lobkovice. Z Bílé věže se občas ozývá odbíjení půlnoci, přestože na věži žádné hodiny nejsou. Zůstal po nich pouze zvon, ale bez paličky. Zajímavé je, že zvon odbíjí půlnoc podle astronomického času a v létě nerespektuje jednohodinový posun. Netřeba dodávat, že věž bývá zamčená a dostat se po rozvrzaných žebřících až k cimbálu na samém vrchu vyžaduje značnou dávku odvahy.

Zvonění z věže se ozývá zřídka. Zato kroky neviditelných bytostí a další neobvyklé zvuky jsou zde slyšet častěji. Správci Jiřímu Brandýskému se dokonce podařilo několikrát v noci nahrát na magnetofon zvuk neviditelného zlaťáku, poskakujícího po desce stolu, který prý hází duch Oldřicha Felixe z Lobkovic. Zvuk tedy musel být skutečný! Samotného ducha na Kosti zatím ještě nikdo neviděl, nepočítáme-li psy jedné bezpečnostní agentury, která asistovala při natáčení hraného filmu v prostorách hradu.

"Nebojácní cvičení hafani, kteří vesele pobíhali po hradě, občas nepochopitelně změnili chování. Naježili se, kňučeli a vyděšeně koukali do jednoho místa u horní brány. Viděli tam asi něco, co my lidé nevidíme," přemýšlel bývalý kastelán Karel Knop.

My jsme při prohlídce hradu vyzpovídali sympatickou průvodkyni: na hradě se prý opravdu dějí zvláštní věci. Sami se otvírají a zavírají okna a dveře, vypíná a zapíná se televize v pokojích zaměstnanců, jsou slyšet kroky, bouchání, klepání. V létě před třemi lety se prý filmařům samo od sebe rozjelo auto, které před tím stálo několik hodin zaparkované – na rovině.

A hrad Kost není jediným místem, kde můžeme zažít něco tajemného. Sousední údolí Plakánek má pověst jednoho z nejstrašidelnějších míst u nás. Procházka údolím Plakánek je nádherná, kolem vás se tyčí pískovcové skály, lesy, rybník. Raději ji však absolvujte v průběhu dne. Pověsti o místě totiž již tak krásné nejsou. Už ke vzniku samotného jména se jich váže několik. První pověst mluví o tom, že v údolí žil uhlíř se svou rodinou a jednou se jeho malý syn zatoulal někam do lesa. Rodiče ho začali zoufale hledat a právě tichounký pláč přivedl jeho rodiče na místo, kde chlapeček seděl a čekal, dokud ho někdo najde. Jiná, mnohem strašidelnější pověst, mluví o tom, že uhlíř měl krásnou dceru a tu svedl šlechtic z hradu Kost. Uhlířova dcera s ním nakonec otěhotněla, ale šlechtic se k ní už nepřiznal. Dívka tak dítě porodila sama, ale kvůli tomu, že ji šlechtic zavrhl, zešílela. Novorozence v údolí zahrabala do země. Pláč, který se údolím rozléhá, patří prý právě tomuto novorozenci, který čeká, až jeho tělo nějaký dobrý člověk najde a s úctou ho pohřbí, aby jeho duše našla posmrtný klid. Pláč, který se údolím rozléhá, však může pocházet i z nářku odsouzených, kteří byli v podhradí umučeni a nakonec sťati. Místní lidé tvrdí, že dodnes se tento tajemný pláč dá slyšet a mnozí mají pocit, jakoby vycházel ze skal. Většinou se ozývá až po setmění a má být prý slyšet z více stran.


Pokud se od hradu vydáme údolím doprava (na rozdíl od Plakánku, kam odbočíme vlevo) dostaneme se po několika minutách k magicky vyhlížející jeskyni, která je známa jako Skalní byt Barušky. Tento skalní byt byl vyhlouben lidmi, jméno dostal podle dvou vdov, které zde žily na počátku 19. stolení a obydlen byl ještě za první světové války. Podívejte se i dovnitř, stojí to za to. Skalní domek se stal obydlím filmových čarodějnic a jak jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, má své osobité kouzlo.

Zdroje: https://revue.idnes.cz/duch-na-hrade-kost-desi-i-cvicene-psy-db8-/lidicky.aspx?c=A001206_111826_senzace_dip ; http://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/kost/kost_hrad.htm ; http://hrad-kost.cz/povesti-plakanek.php