Nálezy, které by neměly existovat

28.5.2018

Mohly dřívější civilizace využívat stejně vyspělé technologie, které využíváme i my nyní? Je možné, aby se naši předci střetli tváří v tvář ještěrům či návštěvníkům z hvězd? A byli ti návštěvníci opravdu z hvězd, nemohlo se třeba jednat o cestovatele v čase? Na podobné otázky jsme hledali odpovědi již v článku Existovaly civilizace, které byly vyspělejší než si myslíme? ze dne 26.3.2018. Dnes se zaměříme na další nálezy, které by neměly existovat.

Jeden z těchto nálezů přišel na světlo světa v červnu 1968. Právě toho slunečného dne se vydal amatérský archeolog William J. Meister se svou rodinou a přáteli hledat zkameněliny fosilních trilobitů ve státě Utah. Mimo jiné se při hledání při poklepu do kamene od skály odloupla destička, na které se rýsovaly otisky lidských nohou, ne bosých, jak by se dalo čekat, ale naprosto zřetelné otisky bot. A jako by to již nebylo dost záhadné, levá noha viditelně podpatkem rozšlápla trilobita, který byl rovněž zkamenělý. Meisner se obrátil na geology a specialisté po pečlivém zkoumání nakonec otisky zařadili do období kambria. Jak se dá tento nález vysvětlit? Velice těžko. Tady již nejde jen o indicie nebo legendy, nad kterými snadno mávneme rukou. Fosilní otisky jsou prostě realitou. V USA v národním parku v Údolí dinosaurů se nachází stezky, kde jsou zachovalé zkamenělé stopy dinosaurů a člověka. Stopy jsou ve ztvrdlé vápencové vrstvě, jejíž stáří odhadují geologové na přibližně 140 milionů let.

Další záhadou je nalezená lebka neandrtálce, kterou objevil roku 1921 švýcarský horník Thomas Zwigelaar v hloubce 18 metrů v Zambii. Lebka má na levé straně ostře ohraničený otvor, který vypadá jako střelné poranění. Soudní znalci potvrzují, že poranění nemohla být způsobena šípem nebo oštěpem. Podle všeho byly oba otvory způsobeny střelou letící vysokou rychlostí. Stáří se odhaduje na 130 - 300 tisíc let.

V roce 1934 bylo naopak v Texasu objeveno zkamenělé kladivo. V době, kdy bylo toto kladivo nalezeno, bylo celé uzavřeno ve vápencové hornině. Hlava je tvořena z čistého železa, topůrko je zuhelnatělé. Stáří horniny je odhadováno na 140 milionů let. Skeptici samozřejmě tvrdí, že je ztratil horník před 200 lety. Na otázku, jak se mohlo kladivo za tak krátkou dobu dostat do sedimentární horniny, či kde vzal horník druh kladiva, které ani před 200 lety nikdo neznal, již vědci odpovědi neuvádějí. Kov je navíc tvořen z 96% železem, které je neuvěřitelně čisté a nerezavějící. Podle dnešních odborníků v metalurgii dosud není možné takovou slitinu vyrobit ani dnes s pomocí nejmodernějších zařízení. Podobné případy do kamene uzavřených předmětů byly v posledních 200 letech objeveny a dokumentovány v mnoha částech světa.

Tím ovšem výčet nálezů, které neměly existovat zdaleka nekončí. V některém z dalších článků se k tomuto tématu s Vámi zase rádi vrátíme.