Noc na Svojanově

16.6.2018

Po několika letech jsme se opět vrátili na místo, kde se nám kdysi zdařila komunikace s manželským párem ze 13. století. Na obloze jsou vidět hvězdy setmělo se, není již vidět na krok, mezi starými zbytky zdí používáme baterku. Naštěstí je osvětlené hradní nádvoří, ale některá místa uvnitř zříceniny jsou ponořená do tmy. Jsme na Svojanově, hradě Záviše z Falkenštejna, dle mínění některých na jednom z nejstrašidelnějších hradů u nás.

Před několika lety jsme zdárně komunikovali s bývalými obyvateli hradu a jsme zvědaví, co nám nynější návštěva přinese. Teď se ale vrátíme o pár hodin zpět. Na hrad jsme dorazili odpoledne, k našemu velkému překvapení již na pokojích při ubytování došlo k prvnímu kontaktu s hradními. Přístroje poblikávaly a přítomnost těch druhých byla cítit i bez techniky. Pan kastelán nám vyšel vstříc a my jsme tak i po setmění mohli vejít přímo na osvětlené hradní nádvoří, procházet mezi zbytky zdí v té části hradu, kde je dnes již jen zřícenina.

Staří známí nás opět nezklamali

Komunikaci jsme zkoušeli u úpatí věže, kde pod schody jsou zleva i zprava otvory do malých sklepení. Kontrolky na dotaz přítomnosti zablikaly, pak jsme se chvíli nachytali - zkoušeli jsme přítomnost Kateřinky, paní Kateřiny, správce Rašína a dalších, ale naprosto žádná odezva. Po dotazu, zda jsou s námi manželé, se kterými jsme kdysi hovořili přímo v hradním sále, se kontrolky okamžitě rozblikaly až k červené. Manželský pár (nebo pár?) je na hradě uvězněn už od 13 století, ona sloužila v kuchyni, on u koní. Muž zemřel krátce po popravě Záviše z Falkenštejna, (snad při nějaké potyčce přímo na Svojanově?), na hradě jsou i jejich děti (dítě?). Ty jsou však v té části hradu, kde jsou hostinské pokoje a nemůže ke svým rodičům. Proč? Komunikace ustala náhle, stejně jako začala. S malou Kateřinkou jsme se pak zřejmě spojili nahoře nad schody. Jen nám však potvrdila svou přítomnost (opět až do červené) a pak již neodpovídala. Je ovšem pravda, že kontrolky blikaly takřka nepřetržitě několik minut.

Byli jsme zvědavi, co přinese druhá noc. Bylo po bouřce, kolem hradu se vznášela mlha. Situace jako stvořená pro setkání s hradními přízraky. Potvrdilo se však, že entity nekomunikují vždy a kontrolky přístrojů zůstaly až na několik krátkých zabliknutí tmavé.

Noc na hradě určitě nebyla poslední. Svojanov má své kouzlo a zcela jistě se tam ještě vrátíme.