Prokleté předměty

24.4.2019


Také máte rádi prostředí starožitnických krámků? Rádi se procházíte mezi vystavenými předměty a přemýšlíte, kdo je používal, kdo se těšil jejich krásou a jaké příběhy by vystavené kousky mohly vyprávět? Je lákavé přemýšlet, co všechno mohly neživé předměty „vidět“ a součástí jakých příběhů mohly být. Chtěli byste některý ze starožitných kousků vlastnit či snad už nějaký doma máte? A znáte jeho historii? Jsou to kuchyňské váhy po prababičce, kapesní hodinky po prastrýčkovi nebo šperky, které se ve Vaší rodině dědí po generace? Nebo jste se nechali zlákat v antikvariátu a koupili předmět, o kterém nevíte vůbec nic? Předměty, které denně používáme, do sebe vstřebávají okolní energie, ať již negativní nebo pozitivní. Ne nadarmo někteří lidé říkají, že ve starožitnictví kupují předměty i proto, že mají duši, mají historii. Některé předměty mohou být prokleté, jiné posedlé démonem nebo ďáblem. Samostatnou kapitolu tvoří starožitná zrcadla, ty navíc mohou sloužit jako brána do jiných světů, čím je zrcadlo starší, tím je nebezpečí větší. Pojďme se teď společně v krátkosti podívat na nejznámější předměty, které byste doma mít opravdu nechtěli.

O panence Annabelle jste už určitě slyšeli. Tahle panenka známá z horrorů skutečně existuje. Dělala společnost dvěma studentkách na koleji. V bytě se však začaly dít podivné jevy, panenka se objevovala na jiném místě a v jiných místnostech, než ji děvčata zanechala, objevovala se na ní krev, studentky začaly trpět nočními můrami. Nakonec zavolaly odborníky na paranormální jevy – manžele Warrenovi. Ti si vzali panenku do svého domu. Nyní je Annabelle uzavřena ve zvláštní vitríně.

Co nevinná skříňka na víno? Kevin Mannis ji koupil při garážovém výprodeji. Skříňka byla velice levná a prodejkyně sdělila, že skříňka patřila její babičce, která přežila koncentrační tábor. Po smrti babičky se skříňky chtěla zbavit. Doma Kevin skříňku otevřel. Našel v ní drobné z dvacátých let minulého století, malý zlatý pohárek a zlatý svícen. Několik dnů však trpěl strašnými nočními můrami. Skříňku pak dal své matce. Matka zemřela ještě toho dne, co skříňku dostala, na infarkt. Mannis kontaktoval rabína, aby mu pomohl. Rabín mu řekl, že ve skříňce žil zlý duch Dybbuk a tím, že skříňku otevřel, ducha pustil na svobodu. Po obřadu s dalšími rabíny byl duch spoután zpět do skříňky a skříňka schována. I tento příběh byl zfilmován.

A obrazy? I umělecká díla mohou působit problémy. Jedním z nich je například obraz Plačícího chlapce. Zhotovil ho italský malíř Giovanni Bragolini, prý vyhořelo mnoho domů, ve kterých obraz visel na zdi. Seznam domů je docela dlouhý, obraz hasiči vždy našli zcela nepoškozený. K dalším můžeme zařadit obraz britského malíře Edwina Landseera (1802-1873). Hroziví bílí medvědi na něm trhají na kusy vše, co zbylo z výpravy polárníka Johna Franklina. Obraz visí v sále Londýnské univerzity, jedna ze studentek prý s očima upřenýma na obraz zkázy bere nůžky a začne se bodat, sebevraždu spáchá přímo před zraky spolužáků. Faktem zůstává, že vždy při přednáškách již nyní univerzita obraz zakrývá.

Nemáte prokleté kousky nábytku? V luxusní vile Baleroy v americké Pensylvánii bychom se mohli posadit na modré křeslo či křeslo smrti. Křeslo bylo prý přivezeno z Evropy a patřilo přímo Napoleonovi. Paranormální vyšetřovatelé věří, že ke křeslu je navíc připoutaný duch ženy – přízračné Amélie. Kdykoli se prý Amélie v místnosti objeví, křeslo obklopí modrobílá mlha a každý, kdo v křesle sedí za podivných okolností zemře.
Nechvalně známou židli mají v Anglii ve městě Thirsk. Patřila prý místnímu obyvateli Thomasovi Busbymu. Ten se pohádal se svým tchánem poté co seděl na jeho oblíbené židli a ještě ten večer ho zavraždil. Busby byl odsouzen k trestu smrti oběšením, ještě před popravou vyslovil podle svědků kletbu, podle níž každý, kdo si na jeho židli sedne, zemře. Židle byla schovaná mezi starým nábytkem, po více než 100 letech se objevila v hostinci, u kterého byl Busby oběšen. První obětí se stal kominík, který si na ni sedl. Druhý den spáchal sebevraždu. Časem obětí přibývalo, u židle se objevilo varování, aby si na ni hosté nesedali. Samozřejmě se našlo dost odvážlivců, kteří kletbě nevěřili. K nim patřili i kanadští letci, bojující ve 2. světové válce. Druhý den ani jeden z nich nepřežil následné vzdušné boje. Po těchto zkušenostech byla židle ukryta na půdu. Nový majitel ji však v roce 1978 opět umístil mezi ostatní židle. A tam neunikla pozornosti návštěvníků. Bohužel všichni, kteří na ni usedli, ještě ten den při různých nehodách zemřeli. Nyní je židle umístěná v Thirském muzeu a je zavěšená na stěnu, aby si na ni nikdo již nemohl sednout.

Kromě obrazů a nábytku můžeme mít doma i starožitná zrcadla. A kdo by odolal možnosti kochat se každý den pohledem do stejného zrcadla, do kterého se díval jeho předešlý majitel před desítkami nebo stovkami let. Ve Francii se v novinách v roce 1997 objevila překvapující a neuvěřitelná zpráva. Z policejního skladu bylo ukradeno zrcadlo:
„Obracíme se na všechny starožitníky a milovníky uměním s důležitým upozorněním. Před několika dny bylo z policejního skladu odcizeno několik starožitných předmětů. Mezi nimi bylo i historické zrcadlo, na jehož rámu je na zadní straně vyražena signatura Louis Arpo, 1743. Nekupujte prosím tento předmět, neberte ho do zástavy a nepohybujte se v jeho blízkosti. Jedná se o smrtelně nebezpečný artefakt, který už zapříčinil smrt nejméně 38 osob.“
Později vyšlo najevo, že původcem zprávy byl vedoucí pařížské Asociace starožitníků a důvod byl opravdu vážný. Výrobcem zrcadla byl pařížský mistr Louis Arpo, který se věnoval černé magii. První majitel záhadně zemřel několik měsíců po koupi zrcadla. Vlastníkem byla i Marie Antoinetta. Ta prý v něm spatřila popraviště s gilotinou a ženu v bílých šatech, zrcadlo dala odstranit, ale historii tím bohužel neovlivnila. O několik let později zemřela pod gilotinou. Všichni další majitelé postupně zemřeli, po smrti tříčlenné rodiny v roce 1910 bylo umístěno do policejního skladu. A nikdo neví, kde se nachází nyní. Nekoupili jste si ve starožitnictví krásné zdobené zrcadlo z 18. století?

Nejste si jisti, zda máte doma prokletý předmět? Kletba nemusí souviset s vaší osobou, stačí, když je prokletá věc, kterou si koupíte, případně vám ji někdo daruje a přinesete si ji domů. Máte z nějakého starého předmětu špatný pocit. Koupili jste si, případně jste dostali darem starý obraz, mince, kovové předměty, nábytek…? A přestalo se vám od té doby dařit? Co nejdříve se takové věci zbavte. Někdo doporučuje vrátit věc zpět dárci nebo do obchodu, kde jsme ji koupili, jiní zastávají názor, že vyhodit prokletou věc nestačí, musí projít ohněm a zbytky (u kovových předmětů postačí, když budou opálené ohněm), následně hodně hluboko zakopat do země v místě, kde nikdo nebydlí. Před zakopáním se již předmětů nedotýkejte.


Ještě si myslíte, že třeba takový mlýnek na kávu může být zcela neškodný? Může, ale taky třeba……