Tajemný Svojanov

23.1.2017

Svojanov - hrad opředený spoustou pověstí a záhad. Jen při vyslovení jeho jména se mnohým vybaví spojení Tajemný hrad Svojanov. Je opravdu hrad Svojanov hradem, kde se dějí záhadné věci a kde se návštěvníci mohou setkat s projevy nadpřirozených sil?

Svojanov byl založen českým králem Přemyslem Otakarem II. Po jeho smrti připadl hrad královně Kunhutě. Kunhuta pak hrad odkázala svému druhému manželovi Závišovi z Falkenštejna. Po popravě Záviše připadl hrad koruně. Karel IV. dokonce Svojanov zahrnul mezi jedenáct hradů, které nesmí být z majetku koruny vyjmuty. To však porušil již jeho syn Zikmund, který hrad za husitských válek zastavil pánům z Boskovic. V 16. století získal hrad rod Zárubů z Hustířan, kteří ho vlastnili do počátku 18. století. Škody na hradě napáchali Švédi za třicetileté války a těžké časy čekaly hrad i za prusko-rakouských válek. Po požáru v roce 1842 byl hrad opraven a vznikla nová empírová budova. V 18. a 19. století hrad často střídal své majitele. Od roku 1910 ho vlastní město Polička.

O hradě koluje mnoho pověstí. Podle jedné žil na Svojanově zeman jménem Rašín, který byl za Boskoviců správcem hradu. Byl krutý a nelítostný ke svým poddaným, které při každé příležitosti nemilosrdně trýznil. A za to samozřejmě následovat trest - jeho duch nemá v hrobě pokoje - každého dne o půlnoci se otvírá Rašínův hrob v Rohozné, až na Svojanov pak míří průvod 11 vozů a poslední jede sám Rašín celý v černém sedíc na ohnivém býku, v ruce držíc jeho ocas. 

Podle jiné legendy zase na hradě můžeme potkat nešťastnou paní Kateřinu - manželku pána Bohuslava Záruby z Hustířan. Po smrti Bohuslava se jí začal dvořit jeho bratr Karel, po čase však poznal jinou bohatou a mladou pannu z rytířského rodu a Kateřina mu začala překážet. A protože to bylo v polovině 17. století, dal paní Kateřinu, v té době těhotnou, zavřít do hradního sklepení. Po nějakém čase se rozhodl sklep otevřít - Kateřina však již byla mrtvá. Ležela na zemi s rozcuchanými vlasy a šíleným výrazem ve tváři. Karel ji nechal pohřbít, ale Kateřina se mu každou noc zjevovala jako přízrak, takže nakonec sám zešílel. Kateřina se prý zjevuje jako bílá postava během noci na hradním nádvoří a u vchodu do sklepení.

Krutý osud měla i další Kateřina - tentokrát šlo o manželku Hertvíka z Nestajova. Kateřina se i po svatbě scházela se svým milencem - kovářem z hradu, manžel se to však dozvěděl - kovářovi byly uťaty obě ruce a následně byl probodnut. Kateřinu dal podvedený manžel zaživa zazdít do hradeb hradu. Při stavbě brány na horním nádvoří se pak skutečně v roce 1805 našla kostra zazděné ženy.

A do třetice všeho zlého - svému osudu neunikla ani malá Kateřinka Haisslerová. Ta si při přestavbě hradu hrála pod lešením, které na ní spadlo. Kateřinka proběhla několika místnostmi a těžce zraněná hledala rodiče. Nakonec v místě nynějšího pánského salónu se opřela o zeď a zemřela. Na zdi se prý dosud krvavé ručičky objevují a malou Kateřinku na své poslední cestě mohou citliví jedinci vycítit.

K tomu všemu si ještě připočtěte několik dalších zazděných osob, jejichž kostry se našly ve zdech hradu - vysokého muže a třináct malých dětí. Ti všichni tady prý pořád jsou. Stejně jako v lesích kolem Svojanova se stále ozývá pláč nešťastného synka hospodáře ze Skalského dvora. Jeho rodinu na útěku před Švédy dostihli vojáci v místě dnešních Božích muk a všechny, kromě hospodáře a jeho synka zabili. Nešťastný hospodář se pak v lese oběsil a synek? Víme jen, že od té doby se prý v lese ozývá dětský pláč.

Během několika nocí, které jsem na Svojanově v uplynulých pěti letech strávila, jsem i já musela vzít na vědomí fakt, že "něco" opravdu na Svojanově je. Nevysvětlitelné rány, bouchání na dveře ve dvě hodiny ráno, neznámý smích, rány do skříně přímo vedle mé postele (to opravdu nebylo jen běžné lupání nábytku, ale poctivý kopanec okovanou botou). Nad pokojem byla již jen zamčená půda, přesto jsme všichni několikrát slyšeli těžké kroky, jak někdo přechází a často i dupání dětských nožiček. Přitom půda je zastavěná a není reálně možné, aby cokoli a kdokoli (třeba kočka) mohl procházet přímo, aniž by se něčemu vyhýbal. Zažila jsem i přímé setkání s návštěvníkem z druhé strany - sice jsem nic neviděla, protože v pokoji byla černočerná tma, ale pocit náhlého chladu, průvan, když nebylo otevřené ani okno ani dveře, vědomí, že těsně před Vámi někdo stojí a sleduje, co budete dělat. Přímo v hradu se nám s jednou skupinkou podařilo i komunikovat s bývalými obyvateli hradu - manželským párem z konce 14. století, který na hradě sloužil.

Zajímavé také je, že všichni, koho na hradě potkáte, na existenci nehmotných bytostí bezvýhradně věří, prostě berou jako fakt, že tam s nimi žije ještě někdo další. A po mých zkušenostech se tomu už vůbec nedivím.

Máte zájem zkusit si noční pobyt na Svojanově se skupinou odborníků? Nebo by Vás lákal spíše pobyt třeba na Housce, o které se vypráví, že tam je vchod do pekla? Nebo byste se rádi strávili několik chvil v  Panenském  Týnci.  Pokud se nebojíte a chtěli byste to s námi zkusit,  napište nám na e-mail uvedený v kontaktech nebo na Facebook. Můžete napsat i Váš tip, kam byste se rádi podívali. 

Je zajímavé o tajemnu číst, mnohem vzrušující však je se s tajemnem přímo setkat.