Tajemný Tábor

25.8.2019

Dneska se společně zatouláme do jižních Čech, kde na břehu řeky Lužnice leží město Tábor. Při vyslovení jeho názvu si zřejmě každý vybaví husitské bojovníky v čele s jejich slavným hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova, kteří stáli u založení města.  Husité Tábor vybudovali na místě městečka Hradiště založeného ještě Přemyslem Otakarem II. Tábor ale zdaleka není spojen jen s husitskou minulostí.

Přímo na náměstí v centru města je vstup do podzemních chodeb. Ty začaly vznikat už v 15. století hloubením sklepů, takzvaných lochů, pod jednotlivými domy v historické části Tábora. Sklepy měly často dvě až tři patra a klesaly až 16 m pod dnešní úroveň terénu. Prohlídková trasa vede po náměstím a má délku přibližně 500 m.  Pokud máte rádi podzemní chodby, prohlídku vřele doporučujeme. Některé chodby prý vedou i na hrad Choustník a Příběnice. A třeba při prohlídce budete mít štěstí a narazíte i na poklady, které jsou podle pověstí v podzemí ukryty od dob třicetileté války. Jeden dle pověsti prý nalezla vdova bydlící v domku nedaleko Kotnovské brány. Po smrti manžela neměla prostředky jak skrovný domek dostavět. Jedné noci se jí zdál sen, ani se nemohla dočkat rána a hned za svítání začala na označeném místě kopat. Brzy narazila na vchod do sklepa, o němž ani ona ani její zemřelý manžel neměli potuchy. Ve sklepě pak objevila hrnec plný zlaťáků.   

Málokdo také ví, že přímo v Táboře se nachází i hrad Kotnov. V roce 1270 ho společně s Hradištěm založil Přemysl Otakar II. Od 15. století se hrad nazýval Kotnovem. Po vybudování Tábora byl hrad upraven a stal se součástí obranných městských hradeb. V roce 1532 hrad vyhořel a od konce 16. století byl postupně přestavován pro potřeby městského pivovaru. Pivovar, který mimochodem stále existuje, tak stojí na území středověkého hradu Kotnov, ze kterého se dochoval zbytek válcové věže na jižní straně a část hranolové věže v severní části hradby. Věž Kotnov s přilehlou Bechyňskou bránou je národní kulturní památkou. Podle pověsti na hradě Kotnov byla uložena Žižkova železná postel, na níž uléhal husitský hejtman v brnění. Podle psychotroniku si na hradě pohrával kněz Koranda s černou magií a od té doby má být věž ohniskem negativní energie. Nedaleko Tábora najdeme Strašidelnou studánku, o níž pověst vypráví, že syn majitelů kotnovského hradu tu potkal krásnou dceru pasáčka krav a zamiloval se do ní. Rodiče však jejich lásce samozřejmě nepřáli a když si syn nechtěl dát říci po dobrém, uvěznili dívku v hradní hladomorně. Dívka tam hladem a žalem zemřela a od té doby se u studánky zjevuje její duch v bílých šatech. 

Jedna z pověstí se vztahuje i k rybníku Jordánu. Do rybníka spadá strmá skála nazývaná U rytíře. V těch místech se měl do vody zřítit rytíř na koni a vír ho stáhl do hlubiny. Bývá tu prý v noci slyšet dusot kopyt a řehtání koně.  A nedoporučuje se ke skále se přibližovat zejména za bouřky a hromobití. To prý se tajemné přízraky jezdců ženou tryskem ke skále. V cele je neznámý rytíř s taseným mečem sedící na bělouši bez hlavy. Jezdci jsou oblečení do starodávných krojů a z jejich zpěněných koní kape krev. Strašidelná jízda končí v tůni pod skálou.

V Táboře vznikaly pověsti i v novější době.  Například v roce 1874 přinesly seriozní Národní listy senzační zprávu:

V Táboře se v úterý roznesla pověst, že na Parkánech u fortny k Čelkovicím viděno a slyšeno bylo strašidlo, jak z kanálu blízkého očima svítilo a krvavý jazyk na každého vyplazovalo. Co to bylo a jaké plány a záměry se svým objevením to má, není známo."

 A protože se říká, že čokoláda uklidňuje, tak jsme si od záhad a pověstí na chvilku odpočinuli v kavárně Café Budík, která je jen kousíček od Kotnova. Po výborné čokoládě a zmrzlinovém občerstvení jsme vyrazili z Tábora směr Kozí hrádek. Zřícenina malého hrádku se nachází hned vedle Tábora a je škoda ji při výletě za záhadami minout.

Kozí hrádek je poprvé v pramenech uváděn v roce 1377, kdy ho vlastnil Vlček z Kozího. V letech 1412 – 1414 tu pobýval Jan Hus. Kolem roku 1438 byl hrad rozbořen a již nebyl obnoven. Ke své návštěvě jsme bohužel nezvolili správný čas. Pokud bychom zříceninu navštívili na Velký pátek, mohli jsme najít poklad. Podle pověsti pahorek, na kterém hrad stojí, právě na Velký pátek puká a ven se valí zlaťáky. Kdo je však nedočkavý, toho zlato zasype a zadusí. Vzít si lze jen poslední penízek z vrchu hromady. Poklad navíc hlídá bledý duch zlého hradního správce, který zlaťáky za svůj život nahromadil.

A co Vy? Byli jste se v Táboře podívat? Co dalšího k návštěvě byste doporučili?

zdroj: Labyrintem míst klatých, Martin Stejskal, Lexikon Tajemných míst , Jiří Bílek